Čína 2017 – Miss Tourism World

od

Jako by to bylo včera, když jsem seděla na letišti ve Frankfurtu a vypisovala svoje pocity na tento blog. Uteklo to tak rychle, že jsem se z toho ani nestačila vzpamatovat. Teď sedím doma opět u počítače a přemýšlím o tom, co všechno Vám o svém pobytu v Číně sdělit. Poté, co jsem nastoupila do letadla směr Peking se mi svým způsobem ulevilo. Už mi zbývalo odsedět si „jen“ deset hodin letu a byla jsem na místě. Pro moje překvapení cesta uběhla opravdu rychle. Pustila jsem si pár filmů, přečetla pár stran z knížky a pokusila se několikrát usnout. Nejsem zrovna typ člověka, co snadno dokáže usnout v letadle nebo jiném dopravním prostředku. Jakmile jsem vystoupila z letadla v Pekingu, tak za mnou přiběhla jedna slečna a začala se mě vyptávat kam to vlastně máme jít. Musím říct, že mi opravdu chvíli trvalo než mi došlo, že přiletěla také na soutěž. No a od té chvíle se jí už člověk nemohl zbavit. Od příletu až po úplný konec pobytu a odlet z Pekingu se mnou tato krásná slečna trávila veškerý čas. Jmenuje se Žakelína a je z Polska. Upřímně jsem neskutečně ráda za to, že jsem tam na ní narazila, protože je z většiny stejná jako já.

Na letišti v Pekingu nás vyzvedla roztomilá slečna (která byla později moje oblíbená ze všech našich „menších“ organizátorek) a vzala nás rovnou na náš první hotel. Musím říct, že žádná sláva to nebyla, ale aspoň to tam bylo čisté. To je pro mě nejdůležitější. Hned jakmile jsme se s Žakelínou ubytovaly, tak jsme šly na večeři. Když jsem řekla, že hotel nebyl žádná sláva, tak jsem ještě netušila, jak zde budou vařit… Věřte mi, že nejsem vůbec vybíravý člověk, co se jídla týče, protože sním téměř vše, ale tohle… To opravdu nešlo. Jediné, co bylo za náš týden pobytu tam poživatelné, byla rýže, salát, hranolky a kuřecí nugetky. Není to zrovna jídelníček podle zásad zdravé výživy, ale v tu chvíli jsem byla ráda aspoň za to.

První dva dny byly hlavně odpočinkové a v tu dobu, co jsem je prožívala jsem si jich dost nevážila, protože, co následovalo potom jsem snad nikdy v životě nezažila. Začalo to třetím dnem, kdy naším programem byl uvítací večírek na kterém jsme strávily asi čtyři hodiny a musely jsme se jednotlivě představit. V následujících čtyřech dnech jsme každý den měly na programu focení národních krojů, večerních šatů a plavek, různé přehlídky a návštěvy našich sponzorů. Potom jsme se konečně dočkaly a vydaly se do centra Pekingu na nákupy. Zabralo nám to celý den, ale byl to jeden z mála dnů, kdy jsme měly šanci se navzájem více poznat. Peking zcela nesplnil moje očekávání, ale i tak jsem si to tam dokázala zpříjemnit předraženou kávou, mini jablky v karamelu a skvělou společností některých ze slečen:)

9. 10. 2017 pro nás naplánovali přehlídku v jednom nádherném paláci asi hodinu cesty z Pekingu. Program přehlídky byl takový, že jsme předváděly naše večerní šaty, plavky a šaty od návrháře. Jen jediné, co nám neřekli a dozvěděly jsme se to až na místě, bylo, že se ten večer má vyhlašovat titul Miss City Tourism World. To se liší od té soutěže kvůli které jsme přiletěly. Řekli nám, že letos nestihli zrealizovat tuto menší soutěž, tak ji uspořádají na této přehlídce a, že vítězka, co zde vyhraje se nebude moci účastnit hlavní soutěže a bude sedět v porotě na finále. Do teď si pamatuji výrazy všech dívek, když to zaslechly. Musím říct, že nás tohle celkem zaskočilo, jelikož jsme přijely na jednu soutěž a ne na nějakou vedlejší. Nakonec to dopadlo tak, že vyhrála nádherná slečna z Venezuely a odnesla si na hotel šerpu s korunkou a po konec celého pobytu v Číně se nemohla účastnit společných akcí a celkově celé Miss Tourism World. Po „přehlídce“ jsme se vrátily velice pozdě zpátky na hotel a druhý den na to vyrazily do Ordos City, vzdálený deset hodin od Pekingu.

Cesta byla náročná a nekonečná. Vyjely jsme kolem osmé hodiny ranní a do Ordos City dorazily kolem deváté večer. První dojem z hotelu byl příjemný. Celá budova byla vidět z dálky, jasně svítila a měnila barvy. Bylo to opravdu krásný. Nemluvě o tom, jak vypadal vevnitř. Ve srovnání s hotelem v Pekingu to bylo nádherný! Lustr tam byl, jako v hotelu Plaza v New York City, který si nejspíš hned spojíte s Kevinem a jeho pobytem tam (Sám doma). Dobře, přiznávám, že to možná přeháním, ale bylo to krásný. Konečně jsem se dočkala opravdu horké vody, měkké postele a hlavně dobrého a normálního jídla! Snídaně byla nejlepší…

Další dny byly v podstatě stejné. Jeden den jsme navštívily prérii kousek od Ordosu a ten další opět sponzory, přehlídky a různé akce. Skoro každý den jsme nacvičovaly na finále. Měl nás na starosti jeden starší čínský choreograf, který celý pobyt nosil každý den stejný šátek a tričko. Ze začátku byl velmi vážný, vůbec se neusmíval, ale postupem času si nás oblíbil a už se s ním dalo vycházet mnohem lépe, i když neuměl ani slovo anglicky. Jo, vlastně uměl. Dokázal počítat do osmi a místo „eight“ říkal „eighta“ a to pro nás zůstane, jako největší vzpomínka na něj, protože pokaždé když to řekl, tak se kdokoliv z nás musel zasmát a později jsme se k němu přidaly. On byl jasný důkaz toho, že by se člověk neměl soudit hned na začátku. Protože první dojem z něj byl takový, že z něj šel strach a působil opravdu arogantně, ale postupem času se projevil, jako opravu dobrý a milý člověk. Řekla bych, že chtěl zůstat pouze profesionální, což on byl.

Další část našeho pobytu ve Vnitřním Monglosku, o které stojí za to se zmínit, je náš jednodenní výlet do Yellow Grand Canyon asi čtyři hodiny od našeho hotelu. Musím říct, že to byla jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem v životě viděla. Přijely jsme tam přesně k západu slunce a bylo to něco neskutečného. Myslím, že fotografie, které uvidíte mluví za vše a to z daleka nezachycují tolik té krásy, co můžete vidět očima:) Až bude více času, tak plánuji vytvořit i video, kde toho uvidíte mnohem více. Zůstaly jsme v Canyonu jednu noc a druhý den naším programem tam, byla opět přehlídka, kde bylo i několik našich porotců. Ráno byla opravdu zima, ale ke dvanácté hodině se už začalo pomalu oteplovat. Z tohoto dne si opět ponesu spoustu krásných vzpomínek. Přehlídka byla kouzelná, hráli nám naše oblíbené písničky na které jsme se prošly (teď kdykoliv uslyším písničku Diamonds od Rihanny, tak se mi to s tímto spojí), poté jsme se účastnily dalšího skupinového focení a uzavřely jsme to společnou večeří.

No a už zbýval pouhý den do finále. Ten jsme strávily celý v prostorách Ordos City, kde se mělo následující den finále konat. Je pravda, že jsme se těšily, ale už bylo vidět, že toho máme dost a už si přejeme, aby ten den nastal. Nácvik byl asi do jedenácti hodin. Poté jsme vyrazily zpátky na hotel, kde se konalo tzv. Prejudging, kdy jsme se měly ukázat porotcům v plavkách a šatech, aby si nás prohlédly zblízka. Bylo to pro nás opravdu těžké, jelikož to trvalo do tří hodin rána a druhý den jsme musely vstávat na finále. Tady už se opravdu začaly některé dívky projevovat a to i tak, že cca pět dívek odešlo na pokoj a šly spát aniž by se ukázaly porotě. Tu noc zamnou přišla vítězka z minulého roku (je z Řecka) a řekla mi, že se mám snažit, protože se několika lidem z poroty opravdu líbím. To bylo něco, co mě opravdu povzbudilo, takže nemohu říct, že jsem ze sebe nevydala všechno. I přes ty podmínky jsem si to dokázala užít. Jo a ještě jsem zapomněla zmínit to, že ten den za námi přišla sama hlavní organizátorka soutěže do autobusu, rozplakala se a na rovinu nám řekla, že finále nebude spravedlivé a že jí to hrozně mrzí. Tohle ani nebudu více komentovat, protože nás to všechny doopravdy mrzelo.

Nestačila jsem se ani pořádně vyspat a už jsme měly v půl šesté ráno nás oblíbený „morning call“, kdy jsem musela vstát z postele aniž bych stačila otevřít jedno oko a otevřít dveře vizážistkám. Naběhlo jich do pokoje asi deset a začaly se domlouvat, sahat mi na vlasy i obličej a plánovat, co se mnou vyvedou… To byl pro mě teprve šok! No a jak to nakonec dopadlo? Vlasy mi sice udělaly, ale make-up ten by opravdu nešel, jelikož v Číně jsou zvyklí na něco opravdu jiného a nebrali v potaz to, že jsem o něco snědší než jsou oni 🙂 Uteklo to tak rychle, jak jen se dalo čekat. Samotné finále začalo v pět hodin odpoledne. Předtím jsme tam opět všechno znovu a znovu opakovaly. Bylo několik výstupů. První byla promenáda v národních kostýmech spolu s taneční choreografií. Poté promenáda v plavkách a nakonec v našich finálových šatech. Mezitím se konaly i talentové disciplíny vybraných pěti dívek. V osm hodin přišlo na řadu vyhlášení. Všechny jsme nastoupily na pódium a čekaly, než začnou vyhlašovat první jména. Nejprve se začali vyhlašovat Special Awards (Miss talent, Miss sunshine nebo Miss bikini). Poté se vyhlásilo TOP 15 ze kterých se o několik momentů později vybralo TOP 5. Stála jsem tam a čekala. Bylo nás tam celkem 65, takže i to, že bych se mohla umístit mezi patnácti nebylo tak pravděpodobné. Nakonec, ale moje jméno vyhlásili a já se vydala dopředu pro svoji šerpu. Bylo tam opravdu hodně lidí, takže ten okamžik měl svoje kouzlo. Když už tam stálo všech patnáct dívek včetně mě, tak se moc dlouho nečekalo a už se vyhlašovalo TOP 5. To už jsem se bohužel neumístila, ale v tu chvíli už mi na tom opravdu nezáleželo. Bylo tam tolik krásných dívek u kterých absolutně do teď nechápu, že se neumístily. Každá byl svým způsobem jiná a krásná. Jen chci ještě dodat to, že nejhezčí na člověku je, když je šťastný, vyrovnaný a se zdravým sebevědomím v sobě. Byla tam jedna slečna, co nebyla hotová královna krásy, ale přesně, to co jsem napsala, v sobě měla a za mě osobně, tam byla nejkrásnější. Neviděla jsem ji ani na minutu bez úsměvu i energie. Ke všem se chovala mile a přátelsky. Nikdo s ní neměl sebemenší problém a přesně taková si myslím, že by měla být Miss, protože rozhodně nejde jen krásu. Krása časem pomine, ale to, co má ta dívka v sobě, to nikdy.

Už jsem se nemohla dočkat až budu zase DOMA! Čína je svým způsobem krásná a zajímavá, ale když se máte vrátit někam, kde víte, že Vás někdo čeká, tak už nepotřebujete nic víc. No ale… První, co se stane když popadnete kufr obalený ve fólii, která opravdu vypadá, jako ta potravinářská je, že Vás zastaví jakási ženská verze ochranky s podezřením odkud to vlastně cestuji a co si to sebou vezu…Takže pomalu vytahuji z kabelky šerpu Miss Tourism World TOP 15 a už pozoruji, jak se ji na tváři rozšiřuje úsměv. Dokonce se pobavilo i pár lidí kolem mě s připomínkou, že jsem asi opravdu nebezpečná Miss Tourism. Jakmile jsem se dostala ze spárů té ženy tak už jsem viděla, jak tam stojí s kytkou a čeká na mě. Poprvé takovou dobu od sebe a konečně už jsme zase spolu. Přijde ke mě a obejme mě se slovy, že mi koupil výjimečné tutti frutti růže. Protože on přeci není, jako každý jiný a nebude mi kupovat červené! 😀 Je skvělej. Prostě je.

Nakonec chci jen říct, že zkušenost to byla úžasná a že jsem neskutečně vděčná za příležitost zúčastnit se světové soutěže a podívat se do Asie. Moc děkuji Miss Léta, díky které jsem dostala tuto velkou šanci a samozřejmě také celé mojí rodině, která ve mě do poslední chvíle věřila! Konečně jsem se dočkala a pomalu se mi začínají plnit sny. Věřím v to, že tomu ještě není konec 🙂 Svoje hranice si nastavujete vy sami. To znamená, že na kolik si věříte, tolik toho dokážete.

THANK YOU

Pokud jste to dočetli až jsem, tak Vám moc děkuji!

Mějte se krásně,

Angie

P. S. – Zde přikládám ještě několik fotografií z míst o kterých jsem se v článku moc nebo vůbec nezmínila 🙂

Žádné tagy 0 komentářů 7

Zatím žádné komentáře.

Co si o tom myslíte?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *